Školy na konci světa. Název, který může mnohé napovědět, mnohé však stále zůstává ukryto za horami, které obklopují malebnou krajinu Bílých Karpat, v níž leží obec Březová. Rána jsou zde protkaná hustou mlhou, kterou krájí záře linoucích se světel, jež vycházejí z oken místní školy. Ale proč vlastně přízvisko Školy na konci světa? Protože čím více se sem blížíme, tím více si všímáme, jak zatáčka míjí zatáčku, jak kopec střídá kopec a jak krajinu zahalují husté lesy.

V žádné škole na naší planetě bychom nenašli dva stejné žáky. Každý z nás je jiný. Někdo má rád matematiku, někdo český jazyk, jiný rád chemii, jiný zase fyziku. Jedno však mají všichni žáci společné, a to i žáci, kteří navštěvují školy až tady. Až na konci světa. Každý z nich je jedinečná osobnost. A o jedinečnosti jedné naší žačky bychom Vám dnes chtěli něco říct.

Ale kde začít? Zkusíme to třeba takhle… Vlasy plavé, oči pronikavé, milá dívka, která se ráda směje, to je ona, naše Anja Mačáková. Žákyně 7. ročníku, která miluje kočky. Je přátelská, laskavá, ochotná každému pomoci, ale nejen to. Anja je také velmi nadaná. Při práci s literárními texty dokáže odhalit i ta největší tajemství, jež jsou skryta v tajích knih. Zálibu našla také v dramatickém kroužku či horolezectví.

To však není všechno, co Vám o ní chceme říci. Anja je také nadějnou mladou autorkou. Její nejnovější počin jsme měli možnost slyšet na recitační soutěži, kde vystoupila se svým autorským textem, který byl, ano, nyní budete překvapeni, O ŽIVOTĚ KOČEK. Nejenže si Anja připravila vlastní text, ona jej přednesla takovým způsobem, že byli ohromeni všichni diváci v sále.

To však stále ještě není všechno. Anja vyniká také ve výtvarném umění, které neustále rozvíjí v tematickém kroužku. Dokonale dokáže kombinovat barvy a své pocity přenést na plátno, na kterém pak můžeme spatřit svět takový, jak ho vidí ona, svět, ve kterém se každému dostane kamarádství a pomoci. Svět, kde žádná kočka nezůstane sama, protože kdyby Anja mohla, o všechny by se postarala.

A protože tato osobitá tvorba nesmí zůstat skryta, dovolte nám, abychom Vám alespoň malý kousek z Anjina světa představili…

Život kočky
Anja Mačáková

„Tento příběh vypráví
O radosti a bezpráví

O životě jenž já prožila jsem
O životě jenž nebyl jen sen

Již jsem stará kočka
Ležím si u krbu
Zavírám očka
Lidé mě podrbou

Avšak můj život nebyl tak hladký
Byl dosti krutý ale i sladký

Né každý život je totiž tak hezký
Jako ty nejušlapanější stezky

Některé životy jsou kruté dosti
Jsou v nich jen starosti a málo radosti

Jsou ale životy jenž jsou tak krásné
Od začátku po konec průsvitně jasné

Avšak teď spíše
postoupím níže

K životu mému
a né jinému

Narodila jsem se na půdě v koši starých dek a povlaků
Vždy seděla jsem na okně a dívala se do mraků

Když jsme si s mými sourozenci hráli
Bylo to veselé moc jsme se smáli

A pak když jsme před domem na rohožce leželi
Neznámé hlasy jsme v dálce slyšeli

Mí bratři se rychle do roury schovali
Jen já to nestihla ti lidé mě sebrali

Vezli mě daleko
Až někam za město

A tam jsem zůstala
moc jsem se bála

Byla tam tma
A taktéž zima

Tak jsem tam dlouho bloudila
Až se mi do cesty myšlenka vloudila

Sednu si tady na kámen
Přečkám tu noc a den
A pokud se dočkám východu slunce
Nastražím uši Půjdu lehounce

Přímo tam jak mi říká mé srdce
Třeba k té nádherné stříbrné řece

Až jsem se zázrakem východu dočkala
Chvíli jsem počkala

Zas jsem si sedla na kámen
A trochu si povzdechla
Životu řekla jsem ámen
A však než jsem se nadechla

Slyšela jsem hlasy dětí
Jak po cestě rychle letí

Běží za mnou volají
Je tam kotě jdi potají

Řekla jsem si když uteči
Bude se mnou konec

Ty děti se pak rozbrečí
A zazvonil by zvonec

Já jsem ale seděla
Na ty děti hleděla

Ony mě pak sebraly
A k nim dolů donesly

U těch lidí stále žiji
Dobře jím a také piji

Mám se pěkně spíše krásně
Avšak žádné knihy ani básně

Nevystihnou život koček
Je to jako spočítat 1000 tajících vloček

Tak končí tento příběh můj
A ty se z něj poučuj

Nakonec to skončilo hladce
Úplně jak v pohádce

Ale je nadmíru jasné
Že když světlo života zdá se zhasne

Ztraceno není ještě nic
Spíše bude štěstí víc

Já zažila jsem toho hodně
Od požáru po povodně

A říct vám mohu jako stará kočka

Že každý se jednou štěstí dočká“