Individuální vzdělávání je sice v našich poměrech stále spíše okrajovou záležitostí, nicméně počet dětí vzdělávaných mimo klasické školy rok od roku stoupá. Podle informací ministerstva školství jich bylo ve školním roce 2015/2016 školním roce 1339, což představuje oproti předešlému období nárůst o 22 procent. Vloni to bylo ještě víc (viz graf).
Přemýšlíte o tom, že byste své potomky nejraději vzdělávali doma - po svém? Možné to již řadu let je, ale samozřejmě to jako vše ostatní, má své klady i zápory. I proto statistiky uvádějí, že se u nás vzdělává v současné době jen něco málo přes 2000 dětí.
Domácí vzdělávání je většinou mezi rodiči rozšířené, do jisté míry nepřesné označení individuálního vzdělávání definovaného školským zákonem. Definovat si jej můžeme také jako plnění povinné školní docházky na 1. a 2. stupni základní školy bez pravidelného denního docházení žáka do základní školy. Jedná se o alternativní způsob vzdělávání, které se od dalších alternativních i jakýchkoliv jiných škol odlišuje tím, že žáci jsou po většinu doby vyučováni v domácím prostředí a jejich hlavní vzdělavatelé jsou jejich vlastní rodiče nebo jimi pověřené osoby (vzdělavatelé). Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání na prvním a druhém stupni základní školy, včetně hodnocení individuálně vzdělávaných žáků jsou stanoveny v § 41 školského zákona ve zněním účinném od 1. 9. 2016. Individuální vzdělávání na 1. a 2. stupni základní školy může umožnit každá škola. Je třeba zdůraznit, že podle školského zákona individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí pouze zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole.
Administrativní rámec
Podmínky pro povolení, průběh a zrušení individuálního vzdělávání na 1. a 2. stupni ZŠ se neliší. O povolení individuálního vzdělávání rozhoduje pouze ředitel školy, kam je žák přijat k plnění povinné školní docházky. Žádost zákonného zástupce o individuální vzdělávání musí obsahovat jméno a příjmení, rodné číslo a místo trvalého pobytu žáka, uvedení období, ročník, popřípadě pololetí, kdy má být žák individuálně vzděláván, důvody pro individuální vzdělávání, popis prostorového a materiálně-technického zabezpečení vzdělávání a podmínek ochrany zdraví individuálně vzdělávaného žáka, doklady osvědčující splnění vzdělání osoby, která bude žáka individuálně vzdělávat, seznam učebnic a učebních textů, které budou ve výuce užívány, další skutečnosti, které mají vliv na průběh vzdělávání žáka, a vyjádření školského poradenského zařízení.
Ředitel školy individuální vzdělávání povolí, pokud jsou pro to dány závažné důvody (závažnost důvodů pro individuální vzdělávání posuzuje výhradně ředitel příslušné školy, a to v rámci správního uvážení, které je ale soudně přezkoumatelné), pokud jsou zajištěny dostatečné podmínky pro individuální vzdělávání, zejména podmínky materiální a ochrany zdraví žáka, a osoba, která bude žáka vzdělávat, získala alespoň střední vzdělání s maturitní zkouškou (pro individuální vzdělávání na 1. stupni), a jedná-li se o žáka ve 2. stupni základní školy, vysokoškolské vzdělání, jsou zajištěny vhodné učebnice a učební texty, podle nichž se má žák vzdělávat.
Individuálně vzdělávaný žák koná za každé pololetí zkoušky z příslušného učiva, a to ve škole, do níž byl přijat k plnění povinné školní docházky. Individuální vzdělávání neznamená, že se vzdělávací systém a stát vzdává hodnocení kvality vzdělávání a odpovědnosti za výstup. Individuální vzdělávání je pouze forma, ale stát si nechává stejné kontrolní mechanismy. Škola garantuje principiální požadavek, že žáci budou vzděláváni v souladu se standardem základního vzdělávání platným v ČR, je zodpovědná za to, že poskytne rodičům metodickou a organizační pomoc při vzdělávání.
Ředitel školy má také právo zrušit povolení k individuálnímu vzdělávání, pokud nejsou zajištěny dostatečné podmínky ke vzdělávání, zejména podmínky materiální, personální a ochrany zdraví žáka, pokud zákonný zástupce neplní podmínky individuálního vzdělávání stanovené školským zákonem nebo pokud žák na konci druhého pololetí příslušného školního roku neprospěl, nebo na žádost zákonného zástupce žáka. Výdaje spojené s individuálním vzděláváním hradí zákonný zástupce žáka, s výjimkou učebnic a základních školních potřeb.
Obavy z nedostatku sociálních kontaktů nejsou na místě
Individuální vzdělávání je v podmínkách českého školství jedna z alternativních edukačních koncepcí. Žáci se mohou zúčastňovat všech akcí školy organizovaných pro příslušný věkový stupeň. Škola také organizuje pololetní a závěrečné přezkoušení žáků. Velkou předností individuálního vzdělávání je individuální forma výuky, která umožňuje výrazně se přizpůsobit specifikům dítěte. Rodič je s dítětem ve stálém kontaktu, a díky tomu se i lépe rozvíjí individuální komunikační schopnosti dítěte.
Často uváděné obavy z absence socializačního prvku u těchto dětí jsou zbytečné. Každá rodina je obklopena více či méně vzdálenými příbuznými a rodinami svých přátel, děti tedy nejsou omezovány ve svých sociálních vztazích – jsou tu i další aktivity rodiny – činnost v různých spolcích, sdruženích, sportování, návštěva kulturních akcí apod., kde má dítě řadu možností pro kontakt s lidmi různého věku, různých profesí i různých životních názorů.
Pro koho je domácí vzdělávání vhodné?
Důvodů, proč rodiny volí individuální vzdělávání, je víc. Například je to osobnostní založení dítěte, způsob života konkrétní rodiny, určité zdravotní znevýhodnění dítěte nebo aktuální zdravotní potíže, které nedovolují pravidelnou řádnou docházku do školy, provozování vrcholového sportu, složitá dostupnost školy z bydlení na samotě, vyhraněné názory na úroveň českých škol, časté pracovní cesty zákonných zástupců a jejich rodiny či další individuální potíže žáků různého charakteru a podobně. Individuální vzdělávání má i tu výhodu, že lze počkat, až dítě pro určitou látku dozraje, a neučit ho to proto, že to teď mají probírat všichni ostatní. Kdo z rodičů to někdy vyzkoušel, ví, jak efektivní může tento typ vzdělávání být, jak jsou děti spokojené. Samozřejmě, že děti potřebují kontakt se svými vrstevníky. Až na výjimky si to rodiče, jejich děti se individuálně vzdělávají, uvědomují a jejich potomci docházejí do rozmanitých kroužků (na které mají často více času), scházejí se na „tělocvik“, „výtvarku“ a jiné předměty s jinými rodinami, které „zavedly“ domácí vzdělávání, dojíždějí do kmenové školy na různé společné akce, zkrátka možností, jak začlenit dítě do společných aktivit se stejněstarými
Žáci, kterým je umožněno individuální vzdělávání se dají rozdělit do pěti základních skupin:
- První skupinu individuálně vzdělávaných žáků tvoří vrcholoví sportovci, kteří denně mnoho hodin trénují, a nejsou tedy ze zcela praktických důvodů zvládnout pravidelnou denní docházku do klasické školy.
- Druhou skupinu tvoří žáci, kteří i v běžné škole zažili tvrdou šíkanu, a proto se zhoršil jejich fyzický i duševní zdravotní stav.
- Do třetí skupiny patří žáci se zdravotními problémy a se speciálními vzdělávacími potřebami, kterým velmi pomáhá individuální vzdělávání.
- Čtvrou skupiny tvoří jedinci, jejichž rodiče mají jasnou představu o hodnotách, které chtějí svým dětem předávat: Jsou to nejen příslušníci státem registrovaných církví, ale také lidé žijící více v souladu s přírodou.
- Pátou skupinu pak tvoří žáci, jejichž rodiče mají vyhraněný názor na úroveň běžných základních škol, a chtějí své děti vzdělávat jiným způsobem, než nabízí běžné základní školy.
S těmito rodiči a jejich dětmi jsem strávil a trávím stovky hodin při setkáních, při seznamování se s jejich příběhy, při zvažování všech pro i proti povolení individuálního vzdělávání, ale nikdy jsem nenarazil na extremisty. Poznal jsem naopak řadu velmi zajímavých a uvážlivých rodičů, kterým velmi záleží na jejich dětech a pro tuto formu vzdělávání mají skutečně závažné důvody.
Tolerance a pochopení jsou základ
Nejčastější námitky proti individuálnímu vzdělávání se týkají odborné způsobilosti rodičů (respektive vzdělavatelů, neboť rodiče si mohou zabezbečit vzdělávání jinými odborně způsobilými osobami) a socializace těchto dětí. Tady je zapotřebí připomenout, že po dobu individuálního vzdělávání žáka za plnění podmínek povolení individuálního vzdělávání uvedených v § 41 odst. 3 školského zákona odpovídá zákonný zástupce žáka, proto je zcela v kompetenci rodičů rozhodnout se, jak bude vzdělávání jejich potomka vypadat.
Řada individuálně vzdělávaných žáků v naší škole je doma vyučována učiteli; část rodičů jsou sami učitelé na základních, středních i vysokých školách, další vzdělavatelé těchto žáků mají požadované vzdělání. Kritikové uvádějí, že doma vyučované děti jsou sociálně nepřipravené vyrovnávat se se skutečným světem. Tvrdí, že socializace ve škole je lepší, protože se dítě dostává do vztahu s větším počtem vrstevníků, a má tedy více příležitostí pro sociální interakci.
Opomíjejí však skutečnost, že socializace začíná a probíhá na prvním místě v rodině, která není izolovanou jednotkou; je obklopena příbuznými a rodinami přátel. K tomu přistupují i společenské aktivity rodiny – nejrůznější zájmové aktivity, různé spolky, sdružení, apod., kde dítě vstupuje do kontaktů nejen s vrstevníky, ale i s dospělými z různých společenských skupin a různých názorů.
Pokud mohu situaci nahlížet zorným úhlem svých zkušeností z naší školy, je ze strany školského systému podstatná vstřícnost: respekt vůči odpovědnosti, právům a povinnostem rodičů (zákonných zástupců) nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi. Je rovněž nutné akceptovat právo dítěte na svobodu myšlení, svědomí a náboženství, na vzdělání dle Úmluvy o právech dítěte, kterou Česká republika implementovala do svého právního řádu již v roce 1991. V prostředí nasyceném tolerancí je samozřejmostí zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce podle školského zákona, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní.
Osobně nesdílím obavy z většího rozšíření individuálního vzdělávání, týká se to ani ne promile žáků, přičemž je jasně stanoven rámec povolování a kontroly této výuky. Navíc - není mnoho rodin, které tento způsob plnění povinné školní docházky volí, většina rodin si ani nemůže které si tento způsob výuky dovolit, a to z mnoha důvodů – např. sociálních, pracovních, vzdělanostních, finančních, časových.
Jak vzdělávání probíhá
Podmínky vzdělávání žáků v individuálním vzdělávání vycházejí z ustanovení školského zákona, ale jsou nastavené obecně, a proto škola musí na základě své vlastní situace, svých podmínek a možností, přizpůsobit podmínky pro individuálně vzdělávané žáky tak, aby bylo možné splnit ustanovení školského zákona. Školský zákon přitom nespecifikuje, jakým způsobem má probíhat spolupráce školy a vzdělavatele v rámci individuálního vzdělávání.
Z ustanovení školského zákona vyplývá, že škola má hlavní povinnost individuálně vzdělávaného žáka přezkoušet, takže nastavení podmínek tohoto způsobu vzdělávání, pokud je žákovi povoleno, je na různých školách různé. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR proto doporučuje uzavření písemné dohody o individuálním vzdělávání, která, přestože by nebyla pro strany právně závazná, by obsahovala základní pravidla spolupráce mezi školou a zákonnými zástupci.
Nejdůležitějším činitelem v průběhu povolení a potom plnění povinné školní docházky formou individuálního vzdělávání je ředitelka nebo ředitel školy, kteří musí řádně vysvětlit pedagogům, jaká bude úloha školy a jaká je konkrétní úloha každého z nich. Zároveň musí jasně stanovit, jaké úkoly a kompetence bude mít zákonný zástupce v průběhu individuálního vzdělávání žáka. Pokud tento proces správně neproběhne, nebude individuální vzdělávání správně fungovat. Je vhodné také pedagogům vysvětlit důvody, které zákonné zástupce k této volbě vedou.
Povolení individuálního vzdělávání na konkrétní škole by mělo být zakotveno ve školním řádu. Ředitelé školy by měli stanovit ve školním řádu povinnosti pedagogů spojené s individuálním vzděláváním (příprava materiálů, provádění konzultací a přezkoušení). Pro bezproblémové fungování individuálního vzdělávání by ředitel měl rozhodnout o kompetencích jednotlivých zaměstnanců (ředitel, zástupce ředitele, třídní učitel, učitel předmětu) ve vztahu ke každému individuálnímu vzdělávání. Pokud nejsou povinnosti a rámec jasně stanoveny, značná část nepoučených pedagogů individuální formu výuky nepřijímá, není ochotna spolupracovat a přezkoušení se potom mnohdy stane pro obě strany nepříjemným zážitkem. Je také vhodné stanovit, kdo bude odpovědný za komunikaci se zákonnými zástupci (příp. vzdělavateli) žáků v individuálním vzdělávání a jakými způsoby a prostředky bude komunikace probíhat (osobně, telefonicky, e-mailem atd.).
Mnohé školy individuální vzdělávání nerady povolují, neboť ze zákona nemají tuto povinnost. Z mojí praxe vidím jeden velmi důležitý faktor, o kterém školy nerady mluví. A to je finanční normativ na individuálně vzdělávaného žáka, který je jen 25% normativu na běžného žáka, takže individuálně vzdělávaný žák, z pohledu školy a pedagogů, ubírá škole značnou část normativu, ale škole zůstává zátěž ve formě evidence a administrace individuálního vzdělávání, komunikace s individuálně vzdělávaným žákem, přípravy edukačních materiálů a přezkoušení žáka, kterou nemá dostatečně finančně ohodnocenou.
VIDEOROZHOVOR s ing. Vladislavem Soukupem - mužem, který domácí vzdělávání praktikuje u svých sedmi dětí:
Přístup dalších odborníků
Individuální formu výuky volí často rodiče, jejichž dětem je diagnostikováno ADHD či jiné poruchy chování a učení. Logicky by tedy měla fungovat v této oblasti i dobrá spolupráce s psychology, psychiatry a pedagogicko-psychologickými poradnami. K tomuto tématu lze obecně poznamenat, že přístup, postup a vydávání vyjádření ze strany poradenských zařízení je v různých částech republiky velmi rozdílný. Velmi často je možné se setkat s tím, že postup a názor řady pracovnic poradenských zařízení k individuálnímu vzdělávání je velmi subjektivní, nerespektující ustanovení školského zákona o individuálním vzdělávání a hlavně vycházející z neznalosti. Proto často nevydávají doporučení, ale jen vyjádření k individuálnímu vzdělávání, což u řady zákonných zástupců vede k nejistotě a zmatkům při podávání žádosti o individuální vzdělávání. Na druhou stranu existuje řada odborníků, kteří si přednosti tohoto typu vzdělávání uvědomují a pomohou rodičům najít pro jejich potomka vhodný typ edukace.
Článek byl napsán pro www.sancedetem.cz
