Žáci nejsou horší než dříve

Jsem ředitelem vzdělávacího komplexu, který zahrnuje mateřskou školu, základní školu, střední odbornou školu, školní družinu a školní jídelnu. Ve školství pracuji více než devětatřicet let, a mám snad dost zkušeností k následujícímu konstatování.

Názory některých lidí na školství a na dnešní školáky ohrožují moji duševní pohodu více než všichni moji žáci, než přebujelá školní administrativa i nezájem politiků o skutečné problémy školství.

Můžete mně vyčítat, že jsem umanutý a často kousavý, já ale nedělám školu proto, abych se zalíbil, snažím se dělat školu pro žáky.

Chci budovat, posouvat, bořit hranice. Nebojím se ozvat, když se mně něco nelíbí, nejde mně o teplé místečko. Nebojím se tvrdošíjně prosazovat názor, jít do sporu. Klidně i za cenu, že si nadělám nepřátele.

Vytvořit pracovní atmosféru v třídním kolektivu s více jak dvaceti žáky vyžaduje značné učitelovo úsilí. Tuto skutečnost si musí přiznat každý rodič, který má mnohdy výchovné problémy často i s jedním potomkem. My v březovské škole vytváříme individuální vzdělávací cestu každému žákovi.

Jen málokdo si umí představit něco jiného než školu, kterou sám absolvoval, s žáky rozdělenými podle věku do tříd, s učitelem před tabulí a žáky v lavicích, s učebnicemi, sešity, rozvrhem, zvoněním, zkoušením, domácími úkoly a s plánem stejným pro všechny.

Ale moderní didaktické prostředky, tak jak je dlouhou řadu let využíváme v březovské škole, nejen podněcují, ale přímo vyzývají ke změnám tradičních postupů z hlediska obsahu, metod i organizačních forem vyučování.

Za sebe uvádím, že dnešní žáky nepovažuji za horší než byla naše generace, jsou samozřejmě jiní, než jsme byli před lety my, ale nejsou horší.