Školská legislativa se dá rozdělit podle mnoha hledisek. Jedním z těchto hledisek může být závaznost dodržování jednotlivých pravidel a předpisů. Z tohoto hlediska se dá školská legislativa rozdělit na zhruba tři druhy pravidel.

První skupinou jsou obecně závazné předpisy, druhou jsou rezortní směrnice a pokyny a třetí skupinou jsou vlastně některá nepsaná pravidla.

Obecně závazné předpisy - to jsou předpisy, které by se měly vždy dodržovat a plnit. Mnoho z nich je platných i mimo oblast školství, jeden z nich (Úmluva o právech dítěte) má dokonce platnost nadstátní. Tyto předpisy jsou dány ve formě zákonů, nařízení vlády ČR a vyhlášek MŠMT ČR.

Rezortní směrnice a pokyny - sem patří různé metodické pokyny, instrukce, směrnice, návody ministerstva školství a příkazy ministra nebo jeho podřízených (od jeho náměstků, ředitelů odborů, přes krajské odbory školství až po ředitele škol). Tato pravidla vydává vždy příslušný úředník. Můžeme sem zařadit i výklady (vysvětlení) některých zákonů a vyhlášek, které úředníci ministerstva školství poskytují. Pro všechny tyto předpisy by mělo platit, že neodporují žádné vyhlášce ani zákonu. Poněkud diskutabilní a ne příliš jasná je ovšem závaznost dodržování některých z těchto pokynů, úplnou jistotu o tom občas nemá ani ministerstvo.

Nepsaná pravidla (zvyklosti), která se kupodivu velmi často poměrně přesně dodržují. Porušení některých nepsaných zvyklostí bývá velmi řídké a učitelé se těmto zvyklostem ve školách podřizují.

Shrnutí

1. Hierarchie školských právních norem: zákon - vyhláška - rezortní předpis - metodické doporučení, pokyn. Nižší právní norma vychází z vyšší právní normy a nesmí jí odporovat.

2. Zákony a vyhlášky mohou být novelizovány, případně změněny opět jen zákonem nebo vyhláškou.

3. Spory o význam obecně platných právních předpisů může rozhodovat pouze a jedině soud.