Březovské nárečí
je zajímavé tím, že i když sousedí s Moravskými kopanicemi, znějí jeho slova měkce a je to nejvíce také znát v krásných dochovaných lidových písničkách. Je radost se do nich zaposlouchat. V písních se staré „brezovské nářečí“ jistě dochová, ale přesto není na škodu zachytit a zaznamenat malou část slovní zásoby jako kulturní dědictví naší obce.
Čagankár
nebo čaganár je charakteristický místní řemeslník, který vyráběl hole, tzv. čagany. Čaganári je často vyráběli z dřeva z okolních lesů, pro které si chodili hlavně v noci, aby je hajní nechytili. Dřevo se nejprve napařilo, pak ohýbalo na „soše“, poté se obrábělo a leštilo. Čagany pak chodili prodávat na trhy. Svízele tohoto povolání zachytila i tato písnička:
„Mala som mužíčka čaganára
a uon ně utonul u Dunaja,
chytajtě ho, hladajtě ho,
najděte čagany vedla něho.“
Zdroj: KUKULKA, J., ZEMÁNEK, J., ZEMEK, M. Březová. Dějiny obce pod Lopeníkem. Praha: 1980.
