Czech English German

07 cisloKyselka

 

Písně z hor

Zpěv: Adéla Janíková
Harmonika: Pavla Ševčíková

Čo sa stalo nové

Časy

Ach, Anička

Na Brezovéj tri ulice

V zelenéj Dubině

Z uprímného srdca

07

Gratulujeme. Právě jste dorazili na konec našeho Interaktivního putování po Březové. Nacházíte se u nenápadného a málo známého cíle turistických toulek Bílými Karpaty, u pramene železité vody nedaleko Březové pod Novou horou (522m). Toto místo znají především místní lidé, kteří často ke kyselce míří.

Dnes existují již jen dva prameny. Jedna studánka je již betonově ohrazená, protože do ní padaly žáby atd., druhá je v betonovém krytu s přepadem do trubky. Studánky proslavil svými opakovanými návštěvami i skladatel Leoš Janáček, a to v letech 1899-1919.

Kyselky bývaly využívány pro svou lahodnou příchuť k zapíjení místní slivovice. Kyselka byla ve druhé polovině 19. století plněna do lahví a expedována pod názvem Blumenbašská kyselka (Blumenbach = Květná), v tomto období bylo ve Vídni velmi žádáno Blumenbašské stolní sklo ze skláren v Květné.

Jedna babka povídala

Tětka Čertica čo vyprávaly

„Já predca len verím v ty všelijaké byliny, že majú čarovnú moc. Treba aj ten laskavec! Keď som bola mladá dievka, kolko razi som si povedala: „A čo mňa nigdo něbudě mať rád?“ Nahladala som si pár lístečkuov teho láskavca a zavjazala do trávnice. Kerýsi deň poslala ňa mamka do Brodu. Z Brodu som išla len sama a hybaj pres Králov, abych bola speše doma. A fryško, len sa znášám, a tu vám tací dva chlapi za nú. Aj som sa zlakala! A len skok a skok a už som bola na Volenove. Sotva som dechu popadala. Spomeněm si, že mám láskavec v trávnici. Rozvjažem tráčky a hybaj ven s laskavcom. Od téj doby som němala chuť na žiadné čáry“.

Zdroj: ŠEVČÍKOVÁ, M. Březová. Březová: L.V.Print, 2013. ISBN 978-80-904183-1-8.

Očima pamětníků

Vzpomínky paní Františky Vaculové, přezdívané Andělka

„ Janáček přijel do Březové přes Lopeník a chtěl se podívat do březovského lesa ke kyselce. Moje švagrová Kateřina byla tenkrát mladá dívka, mně bylo asi pět roků. Tož sa oblékla do svátečního kroja s dalšíma dívkami (jejich přezviska byla Kozárka, Žajgla, Terka), aj mňa mamička nastrójila do kroja a šly mu zpívat. Mamička nám upékli ešče pagáček do šátku a šly sme ke kyselce…Držela jsem se Kateřiny za ruku a zpívaly jsme, já také. Dnes už z těch žen, které mu tam tenkrát zpívaly březovské pjesničky, žádná nežije,jedinou pamětnicí su já. Potom šel Janáček za jedným, který tam sekal trávu a zeptal se ho, jestli by mu nezazpíval písničku o sečení. A tož on zpíval:

Kosí Janko, kosí trávu na zelenej lúce
Mara za ním pohrabuje, drží hrable v ruce.

Pak sme usedly do stínu krásných buků, napily sme se kyselky, pojedly sme pagáčky a zpívaly:

Ej hora, hora, zelená hora,
kdosi mňa do tej horenky volá…

Na zpáteční cestě už byl mistr unavený a tož ho jeden forma vzal na vůz a vezl ho do dědiny, kde přespál u pana učitela a druhý den ho kdosi odvezl do Brodu. Od té doby se téj kyselce říká Janáčkův pramen.“

Zdroj: BARTOŠÍKOVÁ, A., HOLEČKOVÁ, M. Za studánkami Bílých Karpat. Beroun: Nakladatelství MH, 2006. ISBN 80-86720-26-8.

Stroj času

Leoš Janáček podnikl svou první výpravu za lidovou březovskou písní 20. května 1899. Takto popsal svůj příjezd: „Z hloubky do úpatí Lopeníčka zdvíhá sa na protilehlé stráni Březová. Sjíždíme rychle v dědinu, v níž tenké máje vysoko vlají.“

Ještě téhož dne proběhlo první setkání s místními zpěvačkami.

„Večer nečekali jsme na ně dlouho, ku zpěvu jsme je dlouho nepobízeli; nestyděly se ani se neostýchaly. Jedna zvala se Kača Žajglé (Katuša Vaculová), druhá Kača Moravké (Katuša Moravčíková), třetí Ustyna Škabé (Justýna Gardoňová). V nezkrocené síle zpívaly každou píseň „od konca do konca“ […]Hlas k hlasu přiléhal jako srostlý a zdravá plíce stačila do obdivuhodných délek… Tak, jak tu jsem slyšel zpívat, nedomyslel jsem si dosud žádnou píseň táhlou […]“

Následujícího dne, na svatodušní neděli, navštívil místní chrámovou mši.

„Sezvánějí k bohoslužbám. Jest svatodušní neděle. Pohlížím z chaloupky na proudy čistě vystrojeného lidu. Co to květu, co to barev na osobách vzrostlých a též na drobných dětech. Šel jsem též do kostela. Po točitých schodech dostal jsem se na vysokou kruchtu. Až závrať pojímala při pohledu do prostor chrámových. K oltáři blíže byla záplava červeně na skvostně prošívaném kroji děvčat. Barvy bledly čím více ke dveřím: v bílé haleny halí se tu staré ženy i muži. Radost byla pohlédnouti, když při ofěře všechny ty barvy začaly se pohybovati: nejinak, než očarovaná louka. Hořící mák předbíhal chrpu a skákal v bílá pole jiskerek: a tak se vlnilo k oltáři a od oltáře.“

Však zhrozen hudbou, raději mši opustil. Vydal se na obchůzku po vsi. Navštívil pár místních obyvatel, kteří ho vzali na procházku k nedalekým léčivým pramenům místní Kyselky.

„Bylo třeba slyšeti písně v boží přírodě. Proto pustili jsme se odpůldne se šohaji ku Kyselce, jest to nablízku v lesíku obecním zřídlo zdravé, léčebné vody.“

Další den si Janáček vyžádal dva nejlepší zpěváky, s nimiž se chtěl vydat na vrch Velkého Lopeníku. Výhledem na okolní vesnice a krajinu byl naprosto okouzlen. „Striežavy sice ležely na vrchu, ale což, pro vyhlídku vlastně tam nejdem, ale zkoušet písně, jež odtud až do Tater bijí. Kus slaniny s chlebem a slivovicí, o které se veršuje „do života nieškoď, do priekopy neshoď“ přišlo nám vhod na vrchu. […] Jest tu pravý francouzský park a zahradníkem – přistřihovačem bukoví – jest bílá ovečka.“

Zdroj: VYSLOUŽIL, Jiří. Leoš Janáček. O lidové písni a lidové hudbě. Dokumenty a studie. 1. vyd. Brno: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1955, str. 210 - 217.

stavenokyselky

Desatero správného turisty

1.     Úsměv a dobrou náladu měj!
2.     Hodně pij! Hlavně vodu! Alkohol síly ubírá!
3.     Zásadně nekuř! V přírodě plíce si pročistíš.
4.     Nekřič! Chovej úctu k lesní zvěři i lidem!
5.     Na zem nic neodhazuj a kamaráda za to pokárej!
6.     O svačinu s kamarády se poděl! Jednou se ti to vrátí.
7.     Pořádné boty si vezmi!
8.     Kyselky se napij! Tělo i ducha osvěžíš!
9.     Nezakládej oheň! Ač je dobrý sluha, lesům je zlý pán.
10.   Kochej se krásou, ale ruce nechej v kapse.

Na projektu spolupracovali

logo    logo obec

extra trida    tescologo01