Putování po Březové

Rybníky

Písně z hor

Zpěv: Adéla Janíková
Harmonika: Pavla Ševčíková

Čo sa stalo nové

Časy

Ach, Anička

Na Brezovéj tri ulice

V zelenéj Dubině

Z uprímného srdca

Pro zasmání

Rybce se konečně podařilo dostat ven z rybářské sítě. Z posledních sil doplavala pod kámen, zapnula mobil a zděšeně čte:
"Vítejte zpátky v síti…"

V okolí Březové se nachází dva rybníky. První rybník dříve sloužil ke koupaní. Stával u něj mlýn, dnes se za ním nachází chatová oblast. Druhý rybník si pronajímají rybáři. Na podzim se proto u něj koná výlov, v zimě je využíván k bruslení.

rybníky mapa

Jedna babka povídala

ZLATO

Roku 1709 se konaly v Březové pokusy najít zlato.

Odedávna se udržovala tradice v Březové, že sa na zdejším území dolovalo zlato. Tyto pověsti chtěl prověřit již hrabě Maxmilián Oldřich z Kaunic. Povolal proto z ciziny jistého znalce a poslal ho k panskému hejtmanovi do Brodu, který mu měl ukázat ten kraj v Březové, kde se pokusy měly konat. Dle zprávy z roku 1709 sdělil hejtman hraběti, že zavedl znalce ke zlaté studánce. Ten se dal pilně do práce, ve které beze lsti a věrně pokračoval. Hejtman dosud nevěděl, s jakým výsledkem se přece setká a ani my to také nevíme. Jak jsem já slýchával, když se jde podél slovenské hranice na Lopeník, dojde se na Misakovu polanu, po levé straně polany je studánka Misarková. Po pravé straně je také studánka, říká se jí zlatá studánka a od ní teče dolů potůček, který dělá slovenskou hranicu. Správně se má jmenovati zlatý potok. U nás sa říká, že co teče od skály na Čaňův mlýn, je zlatný potok.

Zdroj: Přípravná kniha pro obecní kroniku Březová (1964 – 1976). Dostupné z www: http://www.obecbrezova.cz/kroniky-obce-brezova/

Očima pamětníků

Stroj času

V blízkosti rybníků stával Čaňův mlýn, který byl zničen při osvobozovacích akcí na konci 2.světové války.

Zápisky z kroniky: Čaňův mlýn

První mlýn byl pod Březovou na samotě č. 61, majitelem byl Josef Gardoň, který však špatně hospodařil, byl zadlužený. U toho Gardoňa sloužil čeledín, Slovák před Bošáce, který sa jmenoval Jan Čaňo. Mlýn šel do dražby, ve které jej koupil nějaký žid z Brodu. Mladý mlynář zemřel, údajně hodně pil. Na mlýně zůstal čeledín Čaňo, který byl velmi pracovitý, měl i pěkné koně. Navíc sa oženil s vdovou, mlynářkou, a tak mohl od žida mlýn koupit zpět.

Jan Čaňo byl dobrý gazda aj mlynář, mlel veselo, vody měl dosti. Také měl tři syny – Josefa, Jana a Matěja, všichni sa oženili, Matěj si vzal dokonce březovského rychtáře dceru.

Starý mlynář ovdověl, ale oženil se se Slovenkou Zuzkou. Když v roce 1910 dělal kopu sena, spadnul a zemřel. Bylo mu 66 let. Do mlýna se nastěhoval syn Jan. Se svým bratrem Matějem měl skrz kousek dvoru velké spory, které dokonce skončily i u soudu. Později v roce 1936 zdědil mlýn Franta Čaňo, oženil sa se Slovenkou Bětkou z Bošáce. Mlelo se vesele až do roku 1945, kdy Němci mlýn zapálili. Po válce sa mlynář pokusil znovu mlýn postavit, ale z Okresního národního výboru v Uherském Brodě přišel mlynáři zákaz výstavby. Mlynář si proto postavil jen rodinný domek.