Interaktivní putování po Březové

Kresťané

Teho dňa bola brezovská dolina zahalená mlžným oparom. Mlha jako hustá firhaňky urobila tento kraj něviditělný. Puól metru, aby člověk rozeznál obrys postavy. Jano – brezovský člověk stredných rokuov si šak smelo vykračovál cestú, kerú znal naspamať z Brodu na Brezovú. Pri tem vediel, že len pár krokou a je na rovince Studěného vrchu, kdě za povedá U krížku.Tu sa zastavíl a otočíl sa doprava a vediel, že po osmi krokou sa dotkně kamenného podstavca pomníku s ocelovým křížom, ze kterého Ježíž hladí do něba a prosí Otca za odpuštěniu za tu lidsků svoloč, čo na zemi pobývá.

Po sedmém kroku začál býť neistý. Natáhnul ruku pred seba aby už uchytíl kameň ... A čo to?! Držál za rameno tmavů postavu, kerá navac zarvala jako podsvinča, keré chystajů na porážku. Po revu poznál, že to nění duch, ale obyčejný člověk a pekně po brezovsky spustíl: „Čo tu ňúráš a nesedíš doma ty stvore, snád ti dám jednu po rypáku abys veděl, že nemáš tak rvať a lakať poctivých ludí.: Ten sa šak nědál a pekně po straňansky též spustíl: „Lenej skus, zval sa, takú ti dám, hned budeš mať!“ Janovi sa podlomily kolena. „Ták ty ma budeš ještě vyhrožovať?! Ty Kolešnane a pakuj dom! Studěný vrch je brezovský aj s krížkom!“

Straňák sa ale nědal. „Ej dobre povedal náš dědáčko, že sú brezovjané Tataré, lebo ti tiéž mysleli že šecko je jich. A takto ti povjem, krížek nění brezovský, ale kresťanský a něvjem jaké je to u vás s tým křesťanstvím, keď aj kostěl mátě cuzí.“ Janovi sa nahnala krv do hlavy: „Já ti dám cuzí! Náš je, a sami sme si ho postavili a Pánbo zaplať je vyšší jako váš!“ „Ala kdě?!“ o pól metru povyruóstel. Straňan. „A kolej merí?“ Jano nebýl bohvie jaký počtár, ale vzpomenul si, že v 57. roku sa narodila dcéra Kačenka, tak vypnúl hruď, styčíl hlavu, zahúpal sa v kolenoch a jisto povedal: „Merí 57 metry.“

„Ale bež, usmial sa Straňan, kdě by vzál 57 metry? Náš merí 62 metry. Nie ty, a já som sa popjétel, náš merí 64 metry, A náš 68 metry, uščurovál sa Straňan. Jano znejistěl – poslúchaj a keď ja povjem vac. Čo povješ ty? Móžeš povedať koléj chceš, já buděm pravit dycky vacej. Po tejto reči sa to nědalo vydržať a padla prvnia facka.

A tak Brezovjan aj Straňan sa zvalili na matičku zem a s nadávkami a supením, zaklesnutí jeden do druhého sa gúlali nazpátek do Brodu. Tehdá sa prvýkrát Ježíš podivál k zemi a zakrůtíl hlavů. K čemu toto šecko, šak ty kostěly sú stejně vysoké!

Zdroj: ŠEVČÍKOVÁ, M. Březová. Březová: L.V.Print, 2013. ISBN 978-80-904183-1-8

Původní kostel bol postavený v miestách starej kaple, která sa nám pripomíná v děkanskej matrice v roce 1662 a v roce 1671 (to je svedectvom, že v Brezovej stávala kaple už v minulých staletí). Malý kostel bol vystavěný stavitelem Jiřím Wergstadtem z Uherského Brodu. Stavba sa protáhla a bola dokončená v roce 1747. Pri stavbe vypomohl hr. Oldřich Max. Kounic cihlami, drevom aj finančně. Dne 9. května 1747 bol kostel otevrený, a jako puóvodná kapla, z kerej sa nic nedochovalo, měl patroncinium Jana Křtitele a Panny Marie. Interiér kostela bol jen vybílený a mal dva oltáře, a to hlavní - Panny Marie a Jana Křtitele a vedlejší Vincence Ferejského, porízený nákladem uherskobrodského primátora Ignáce Walschera. Kostel však vzrůstajícímu počtu obyvatel obce nestačil, proto bol vybudovaný v druhej polovině 60. let 19. století nový rozsáhlý kostel a puóvodný sa zboril. V praxi to vypadalo tak, že sa stavba kostela půdorysně obrátila o 180º k puóvodný stavbe. Tato stavba kostela sa uskutečnila díky iniciativě a energičnosti tehdejšího faráře Františka Černoška.