Interaktivní putování po Březové

Pověst o březovském pánu

Nad Březovou stával prý kdysi kamenný hrad a v něm žil velice krutý pán. Když se hrad stavěl, lidé museli chodit na robotu a v noci pak obdělávali svá políčka. Ten pán měl několik drábů, jeden z nich byl obzvlášť krutý, horší jak jeho pán. Jednou přistihl vdovu, jak sbírá s dětmi na poli klásky. Bylo po žních a obilí bylo uklizeno. Dráb jí svázal ruce a jako zločince ji vedl na hrad, zatímco vdova prosila, aby ji ušetřil a pustil za dětmi. Březovský pán byl neoblomný a trval na tom, že zrno, které posbírala, si musí odpracovat. A hned jí uložil, ať všechny kádě na nádvoří naplní vodou. Nešťastná žena od rána do soumraku nosila vodu z potoka a plnila jí kádě, aby byla co nejdřív volná. Ty byly rozeschlé a voda z nich utíkala. Zoufalá žena se modlila, aby to utrpení vydržela a aby se někdo postaral o její děti. A tak se stalo, že z nebe se spustil prudký liják a kádě naplnil. Ale pán nechtěl slyšet o tom, že ženu propustí. V Březové se objevil neznámý cizinec v kočáře a pozval Březovského pána na projížďku. Vyrazil tryskem, až se pán klepal strachem. Když ten neznámý podruhé šlehl, koně se vznesli a letěli jak vítr nad krajem a vyklopili březovského pána do Mořského oka na úpatí Velkého Lopeníku. Tam se ukrutný vládce utopil a jeho drábové se rozutekli. Nikdo je nehledal ani nelitoval. Vdova se mohla konečně vrátit domů. Když lidé obrovské kádě za velkého sucha vyprázdnili, našli dno pokryté zlatinkami. Od té doby nazývají potok Zlatným a ten název má dodnes. A vdova zlato rozdělila na tolik dílů, kolik bylo na Březové chalup. Za to, že se sousedé době postarali o její děti, když byla vězněm na hradě.

Zdroj: BARTOŠÍKOVÁ A., HOLEČKOVÁ M. Za studánkami Bílých Karpat. Beroun: Nakladatelství MH, 2006. ISBN 80-86720-26-8

První zmínky o její existenci pochází z roku 1325, první písemná zpráva pak z r. 1351. První chalupy na tomto území byly roztroušeny po okolí. Sloužily jako obydlí lesnickým dělníkům, kteří vykonávali náročnou a důležitou práci, jelikož zajišťovali potřebný stavební i palivový materiál pro město. V roce 1606 po vpádu sedmihradského knížete Štěpána Bočkaje byla obec zničená. V roce 1615 založila městská rada uherskobrodská Novou Březovou. Prvními obyvateli této obce byli měšťané a poddaní z Korytné.

Obec musela i tady neustále čelit neshodám s okolními obcemi, především se Suchou Lozí, Stráním nebo Horním Němčím. V roce 1621 zažila Nová Březová jeden z největších nájezdů pod vedením Gabora Bethlenema, který po sobě zanechal pouze zbídačenou spálenou pustinu. I po nájezdech a totálním zničení tohoto místa byla v letech 1627 – 1641 zbudovaná další Nová Březová. Bylo to období, kdy kraj pod Lopeníkem prožíval léta oddechu od válečných hrůz. Název Nová Březová se dlouho neudržel a zlidověl název Březová, který přetrval do dnes. Březová byla rozdělena na dvě části. Olšovec a Březovou. Poté byly tyto dvě části spojeny dohromady.

V obci mj. přebývali Leoš Janáček, národopisec Josef Klvaňa a objevitel Demänovských jeskyní Alois Král.